5. 10. 2021

Pavel Jelínek – Teď už se i kochám

Projektový manažer Pavel Jelínek je muž mnoha zájmů. V jednom z minulého čísla časopisu Fortelloviny poutavě vylíčil své putování za francouzským opevněním – Maginotovou linií. Se svou motorkou často a rád brázdí blízké a širší okolí Lanškrouna. A v poslední době se dokonce odlepil od země a vzlétl. Povídali jsme si o jeho lásce k letadlům, která ho přivedla až na letiště a k pilotnímu průkazu.

Pavle, logicky bych odhadla, že základ vaší lásky k letadlům bude mít kořeny už někdy v dětství a začal nejspíš u modelaření.
Tak to jste se trefila. Ovšem úplně původně to nebylo modelaření moje, ale mého otce. Postavil snad desítky letadel, větroně i rádiem řízené, vložil do nich neskutečné množství peněz i času. Mnohem raději však modely vyráběl, než s nimi potom létal, a tak celkem bez problémů mě už někdy v mých 6 letech nechával své modely využívat. Zkrátka táta tvořil a já létal☺! Už někde tehdy začal také můj zájem o techniku, protože v modelařině byla zejména elektrotechnika hodně napřed. Už před patnácti lety táta používal prvky, které se teď používají například pro elektromobily.

Kdy se váš zájem stočil od malých modelů k velkým letadlům?

Od malička jsem věděl, že mé aktivity se budou ubírat směrem k závodním autům anebo letadlům. Ve velkém letadle jsem se ale proletěl až ve 26 letech, dá se říci, že jsem přetrpěl týdenní dovolenou v Řecku jen proto, abych mohl letět☺. Potom jsem jako dárek dostal poukaz na letiště do Ostravy na akci „Pilot na zkoušku“, tam jsem poprvé v životě letěl ultralightem, který jsem si tedy mohl i vyzkoušet řídit. Protože jsem se často zabýval počítačovými simulátory a létal jsem na nich i s velkými dopravními letadly, docela přesně jsem věděl, jak v letadle všechno funguje a tudíž mi to docela šlo – a byl jsem chycen. Už dva dny po návratu z Ostravy jsem se rozhlížel, kde bych se létání mohl věnovat.

Zakotvil jste v Aeroklubu Moravská Třebová a začal tedy jezdit za létáním do Starého Města. Co vás tam táhlo?

Právě v té době pořídil místní Aeroklub dvě nová letadla a jedno z nich bylo právě to, které jsem si vyzkoušel v Ostravě. Takže jsem byl úplně první, kdo si ho mohl vyzkoušet. Je tam i fajn parta a hlavně jsem měl obrovské štěstí na bezvadného instruktora Michala Lacka, který jezdí z Brna. Myslím, že do lepších rukou jsem se nemohl dostat, mám k němu absolutní důvěru, což je při létání velmi podstatné. Navíc letiště ve Starém Městě je široko daleko jediné, které má vybudovanou asfaltovou startovací dráhu, na většině malých letišť je jen tráva, takže je piloty hojně vyhledávané. Dá se tu i natankovat, občerstvit se, zejména o víkendech při hezkém počasí je tu docela slušný provoz.

Co všechno kromě chuti a nadšení vlastně potřebuje člověk, aby mohl začít létat?

Pokud jde o pilotní průkaz na ultralight (UL licence Letecké amatérské asociace ČR platí vlastně jen pro ČR), není to vlastně tak složité – z právního hlediska to vlastně není standardní „velké“ letadlo. Stačí absolvovat zdravotní prohlídku od leteckého lékaře (která ale stačí i na velké letadlo) a průkaz radiotelegrafisty, který na základě zkoušek získáte na Českém telekomunikačním úřadě v Praze.

rozhledna Lázek

Co všechno pak obnáší výcvik?

Ten se skládá z teoretické přípravy (mechanika letu, aerodynamika, letecké motory, meteorologie, atd.) a většinou jde o samostudium. Tady mi hodně pomohly mé zkušenosti z modelařiny – fyzikální zákony platí stejně u modelů jako u letadel, pokud máte nějaké zažité návyky, je možno je aplikovat. Pak je to praktická část přípravy – 20 nalétaných hodin, z toho polovina s instruktorem (každé letadlo má dvojí ovládání, takže instruktor může zasáhnout podobně jako v autoškole). Můj instruktor například razí zásadu, že je třeba nechat žáka i udělat chybu a pak ji napravit – samozřejmě to nesmí být chyba fatální. Druhou polovinu výcviku už absolvujete samostatně. První samostatný let je bez přehánění zlatý hřeb celého výcviku. Třeba moje maminka vůbec nebyla schopna pochopit, že mě nechají letět SAMOTNÉHO☺! Největší dotace hodin jsou tzv.okruhy – vzlétnete, obletíte letiště po okruhu a přistanete, to je největší umění. Musíte si také osvojit zejména bleskurychlé rozhodování. Pokud se ocitnete ve složité situaci za volantem auta, máte přece jen nějaký čas na přemýšlení, někdy můžete zpomalit, zastavit a problém vyřešit. To v letadle bohužel nejde (smích). Celý výcvik pak uzavírají zkoušky podobné těm v autoškole.

Litomyšl

Takže v kapse máte od září čerstvý pilotní průkaz a už se rozhlížíte po vlastním letadle?

Tak to budu muset ve fortellu ještě pár let pořádně máknout (smích). I když ultralight je cenově mnohem dostupnější než třeba závodní automobilový speciál. Pro mě bylo jednodušší stát se členem Aeroklubu Moravská Třebová. To obnáší samozřejmě nějaké povinnosti – například brigády na letišti včetně služby na řídící věži, na druhé straně mohu využívat všechny služby i letadla. Zatím tedy jen pro sebe, protože podmínkou po získání pilotního průkazu je nalétat 50 hodin sám nebo s jiným držitelem pilotního průkazu, takže zatím nesmím na palubu vzít „civilistu“.

Takže existuje reálná šance, že časem by se s vámi mohl proletět třeba i některý fortellák?

Když se nebude bát ☺! Možné to je, letiště pořádá tzv. seznamovací lety, při kterých se můžete ultralightem proletět. Je až k nevíře, co všechno se dá za hodinu letu stihnout – nádherné pohledy na Jeseníky, elektrárnu Dlouhé stráně, hrady Bouzov a Mírov, Pastvinskou přehradu, panoramata Orlických hor, Lanškroun a lanškrounské rybníky – je to fakt nádhera. Zkušený pilot už umí nalétnout tak, aby měl klient co nejhezčí výhledy i na pořízení fotek. Mě samozřejmě ze začátku řízení plně zaměstnávalo, ale teď už se i kochám. Občas z vrchu objevím i cestičku, kterou jsem neobjevil ani jako motorkář☺!

Přejeme Pavlovi hodně šťastně nalétaných hodin, málo vzdušných turbulencí, samá hladká a nedrncavá přistání a spoustu poznaných krás naší země.

Iva Červinková

Sdílejte tento článek

Mohlo by vás zajímat

Čtěte také

Lukáš Moravec – Golf je sport pro každého
6. 4. 2022
Lukáš Moravec – Golf je sport pro každého

Povídání s vedoucím stř. 300 a 600 (lisovna kovů a montáže) Lukášem Moravcem o jeho koníčku jsem plánovala už delší dobu a zdá se, že nastal ten pravý čas. Jaro přímo vybízí k pobytu v přírodě, po dlouhé zimě člověk toužebně vyhlíží sluníčko a lačně nasává čerstvý jarní vzduch – ideální chvíle vyrazit třeba na golfové hřiště.

Lukáš sportuje celý život. Jak sám říká, vyzkoušel už ledacos a většinou se mu dařilo. Dlouhá léta se věnoval závodně v regionálních podmínkách tenisu a když mu problémy s koleny už neumožňovaly hrát naplno (a taky ho prý začalo štvát, že ho poráží mladší kluci), rozhlížel se po fyzicky méně náročném sportu. Golf měl tak trošku na očích v rodině a když si ho zkusil na firemní akci v Hnátnici, dostal chuť se mu věnovat víc. Navíc stát se golfistou v Lanškrouně je prý celkem jednoduché. V dojezdové vzdálenosti 20 km jsou hned dvě krásná golfová hřiště, takže jak sám říká: „Když mě popadne chuť, sbalím výstroj a za dvacet minut jsem na hřišti. Klidně odpoledne po práci – za hodinku obejdu pár jamek, vyčistím si hlavu, nadýchám se čerstvého vzduchu a je mi fajn“.

Čtěte více