6. 4. 2022

Lukáš Moravec – Golf je sport pro každého

Povídání s vedoucím stř. 300 a 600 (lisovna kovů a montáže) Lukášem Moravcem o jeho koníčku jsem plánovala už delší dobu a zdá se, že nastal ten pravý čas. Jaro přímo vybízí k pobytu v přírodě, po dlouhé zimě člověk toužebně vyhlíží sluníčko a lačně nasává čerstvý jarní vzduch – ideální chvíle vyrazit třeba na golfové hřiště.

Lukáš sportuje celý život. Jak sám říká, vyzkoušel už ledacos a většinou se mu dařilo. Dlouhá léta se věnoval závodně v regionálních podmínkách tenisu a když mu problémy s koleny už neumožňovaly hrát naplno (a taky ho prý začalo štvát, že ho poráží mladší kluci), rozhlížel se po fyzicky méně náročném sportu. Golf měl tak trošku na očích v rodině a když si ho zkusil na firemní akci v Hnátnici, dostal chuť se mu věnovat víc. Navíc stát se golfistou v Lanškrouně je prý celkem jednoduché. V dojezdové vzdálenosti 20 km jsou hned dvě krásná golfová hřiště, takže jak sám říká: „Když mě popadne chuť, sbalím výstroj a za dvacet minut jsem na hřišti. Klidně odpoledne po práci – za hodinku obejdu pár jamek, vyčistím si hlavu, nadýchám se čerstvého vzduchu a je mi fajn“.

To zní natolik jednoduše a lákavě, že mi to přihrálo první otázku:

Opravdu může golf hrát úplně každý? A je to vůbec sport v pravém slova smyslu?

No tak to pozor! Když si to neusnadňuješ, nachodíš po hřišti (18 jamek) klidně i víc jak deset kilometrů! Ale rozhodně bych řekl, že golf je doslova sport pro každého. Důležitá je koordinace pohybu – tady třeba bývalí sportovci mají asi výhodu. Pokud jdeš sám, tempo si tak trošku určuješ podle sebe (ve skupině se samozřejmě přizpůsobíš), nejsou přetěžovány žádné části těla, zjednodušeně řečeno – dokud udržíš hůl a odpálíš, můžeš hrát. I v závodním golfu se vyskytuje docela hodně hráčů, kteří nepatří už ani do věkové kategorie „pán v nejlepších letech“. S vyšším věkem a lehce se snižující fyzickou kondicí hráčů se tu počítá, takže pokud se chcete trošku šetřit, můžete po hřišti legálně popojíždět buginou☺. Samozřejmě ale je lepší začít už zamlada – máš potom více času se zlepšovat, ale začít se dá v každém věku! A neplatí už ani dávný mýtus, že golf je sportem pro bohaté. Za poslední roky se stal mnohem dostupnější, výbava i členství v klubu se dá pořídit v rozumných cenových relacích. Naše dcera se například věnuje plavání a to je s golfem cenově srovnatelné, pokud dáš své dítě třeba na hokej, bude to určitě finančně mnohem náročnější. U golfu ti stačí slušné tričko (vždy s límečkem!) a pár holí v bagu. Jen kdyby ses chtěl trošku vytáhnout, pořídíš si vlastní vozík nebo dokonce na turnaj vlastního caddyho (nosič bagu)☺.
 

Takže co musím udělat, když si budu chtít zahrát?

No, tak jednoduché, jako když si půjdeš zaběhat kolem rybníka, to přece jen není. V nejbližších klubech – tedy v Hnátnici (9 jamek) nebo Dolní Dobrouči (18 jamek) – si s trenérem domluvíš základní kurs. Výbava se dá půjčit, osvojíš si základní techniku a také nezbytná pravidla chování, čemuž se říká golfová etika – jak se chovat na hřišti, jaká jsou pravidla v oblékání atd. To je dost důležité, v golfu sice existuje tzv. maršál, který při turnajích dohlíží na chod hřiště a dodržování pravidel, ale vlastní hra je ve velké míře založena na fair play. Po pár lekcích absolvuješ u trenéra zkoušky, získáš tzv. zelenou kartu, opravňující tě ke vstupu na hřiště a můžeš už sám vyrazit. Jako u spousty jiných sportů je prostě potřeba trénovat, zkoušet, na kterou vzdálenost je vhodná která hůl, osvojit si míření na cíl a také konzistentnost ran (aby šly rány vždy stejnou silou a stejným směrem). Pokud nejsi úplné dřevo, začneš se brzy zlepšovat a začne tě to bavit. U nás je zvykem, že se pak staneš členem některého klubu, kam si za roční příspěvek můžeš chodit zahrát podle chuti. Ale nemusíš být nutně členem klubu, pokud máš zelenou kartu, opravňuje Tě ke vstupu na většinu hřišť u nás (po republice je jich už více než stovka). No a až tě popadne chuť změřit si síly s ostatními, přihlásíš se na nějaký turnaj.
 

Předpokládám, že už jsi pár turnajů odehrál. Podle čeho si je vybíráš?

Nejdůležitější je zeptat se ženy, jestli se mi chce a mám čas☺. Pořádají je většinou kluby, různé komerční objekty (například banky) nebo charitativní organizace, v jejichž prospěch jde potom výtěžek z turnaje. U některých turnajů nerozhoduje, jaký máš handicap (tzn. kolik ran potřebuješ na hru), vyhraje ten, kdo zahraje všechny jamky na nejmenší počet úderů. Jinak se turnaje liší třeba i v tom, jestli se na hřišti podává občerstvení atd. U golfu se totiž může i popíjet a kouřit (stylově doutník) – to se vidí v málo sportech☺. Většinou hřiště absolvuješ ve skupince 2–4 hráčů (tzv. flight), kteří na sebe vzájemně „dohlížejí“. Samozřejmě se i navzájem podporují, dokážou soupeři pochválit povedený úder, mezi přáteli je povoleno i hecování (zvlášť oblíbená pro patřičný komentář je trefa do vody nebo jiného nehratelného místa), popichují se – to všechno do hry patří. Najdou se i takoví, kteří se snaží o drobné podvody a finty, ale jsou to ojedinělé věci, golf je opravdu založen především na etice a fair play. Pro nás to bývají i rodinná setkání, protože hraje tchán, švagr a teď už i moje dcera. Pokud se ještě vydaří počasí, bývají to vždy krásně strávené dny.

 

Pokud jste tedy přemýšleli, kde po nevlídné zimě (letos navíc komplikované nepříjemnými omezeními, nařízeními a věčným šťouráním se tyčinkou v nose) nabrat trochu jarního optimismu, vitamínu D ze sluníčka a pocitu příjemně stráveného času, berte toto povídání jako jasný návod – na nejbližší golfové hřiště trefíte i bez navigace.

Iva Červinková

Sdílet článek

Více ke čtení

Další zajímavé články

Petr Lešikar – Rychle a zběsile
29. 10. 2021
Petr Lešikar – Rychle a zběsile

Kluků, kteří se odmala vrtají v motorech a sní o kariéře automobilového závodníka je určitě hodně. Jen minimu z nich se splní tento sen na profesionální úrovni. Existuje však velká...

Čtěte více