9. 8. 2021

Letní fortelláček 2021

O osud letošního už pátého letního tábora pro malá fortelláčata jsme se od jara trošku obávali, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Jedinou drobnou komplikací byla nutnost pravidelného pondělního testování účastníků – ale na to už byli všichni zvyklí ze školy. A to, že jsme vynechali větší výlety a drželi se pouze nejbližšího okolí, byl vlastně taky přínos. Znovu se potvrdilo, že když má člověk touhu a chuť poznávat nové věci a k tomu navíc partu kamarádů, dá se najít dobrodružství a skvělá zábava opravdu za humny.

První týden jsme zahájili tradičním seznamovacím pondělím. Vyrobili jsme si táborové kšiltovky, založili alba pro dokumentaci celého tábora a těšili se na první úterní výlet. Ten nás zavedl do kouzelného prostředí svitavského rybníku Rosnička a po místní naučné stezce jsme se vydali až k pramenům řeky Svitavy. Na prolézačkách nás trošku potrápili mravenci, kterým se vůbec nelíbilo, že jim narušujeme jejich teritoria. Při plnění různých úkolů na naučné stezce nám pořádně vyhládlo a tak vynikající langoše na chatě Rosnička měly jedinou chybičku – nestíhaly se smažit, jak nám chutnalo. Počasí nám přálo, na rozdíl od předchozích ročníků nebyly úplné tropy, tak jsme si výlet opravdu užili.

První den seznamovací den na základně ve fortellu

Výlet kolem svitavského rybníku Rosnička a langoše na stejnojmenné chatě

Ve středu jsme se vydali do kina na skvělý animák Luca, hned po něm jsme přepadli stánek se zmrzlinou a předvedli paní prodavačce, co je to opravdový nával a frmol! Poté došlo k vtipnému nedorozumění (člověk by neřekl, že je v Lanškrouně tolik zahrad☺!). Týmy se vydaly do zahrad, kde byly naplánované hry a oběd. Já jsem se vydala do mlíčáku pro palačinky. Dojela jsem s nimi do zámeckých zahrad, připravila výdejní lavičku, nachystala tácky, pití, ubrousky, čekala, čekala a pomalu mi začínalo být divné, jak může cesta z kina tak dlouho trvat… Fortelláčata zatím řádila v pivovarské zahradě, těšila se na palačinky a bylo jim divné, kde se s nimi ta Iva zatoulala. Samozřejmě vše vyřešil následný telefon, který sice trošku připomínal blázinec (Já: “Kde jste?“ Anežka: „ V zahradách. A kde ty?“ Já: „ No, taky v zahradách“), ale za pár minut jsme už byli všichni na stejném místě. Palačinky i ovocné poháry byly skvělé a já jen doufám, že do příštího roku nezapomenu, že nejlepší jsou ty s nutelou (poděkování patří sázavské pekárně a paní Klimkové a Minaschkové!).

Ve čtvrtek jsme navštívili zemědělskou školu a byli jsme překvapeni, jaká zvířata tam jsou k vidění. Studenti se vzorně i přes prázdniny starají o místní chovy a správce pan Karel Tribula nestačil odpovídat na dotazy. Nejvíc se dětem líbilo, že studenti si sem během školního roku mohou vzít své domácí mazlíčky (jsou tu kotce pro králíky i pro psy), ale samozřejmě se o ně musejí sami starat. V krásném školním arboretu jsme si mohli opéct buřtíky, zahrát hry a zase už byl čas k návratu na základnu.

V pátek přišel na řadu tradiční karneval, dokončovala se táborová alba těch, co končili, chodbami se linula vůně pop cornu z našeho kina, zahráli jsme si na superstar – a první týden byl za námi.

Druhý týden se trošku změnilo složení týmů – a tak bylo opět v pondělí potřeba doplnit týmové kšiltovky, založit nová alba a seznámit se s novými kamarády.

V úterý se od rána trošku mračilo a tak jsme se báli, abychom při poznávání historie Moravské Třebové nezmokli. Ale počasí vydrželo a my jsme se mohli po týmech různými cestami vydat na Křížový vrch. Každý tým obdržel seznam 15 docela náročných otázek, k jejichž rozluštění museli všichni poctivě projít kaple na křížové cestě, hřbitov, vyšplhat se až k sousoší Kalvárie a ještě mít oči a uši nastražené. Všem týmům se podařilo zadané úkoly splnit a tak jsme si mohli zaslouženě dopřát trošku her, odpočinku a výbornou třebovskou pizzu na krásném místě u sochy plačící Anny. Nakonec jsme ty pláštěnky přece jen museli asi na deset minut vytáhnout, ale krásný výlet už nám to nezkazilo.

Ve středu jsme měli v parku u L‘Artu naplánovanou malou pouť s atrakcemi pro malé děti, ale hlavně virtuální realitou pro ty větší. Nepřízeň počasí nás však z parku zahnala na přísálí L’Artu, vedení kulturního centra nám vyšlo vstříc a umožnilo nám, abychom si vše užili bez omezení. Menší děti se věnovaly různým soutěžním disciplínám – lovení rybiček, chození na sloních chůdách, házení míčkem, stavění kostek poslepu atd. Ti větší si potom naplno užívali virtuální realitu – chodili mezi mrakodrapy, mečem trefovali barevné kostky atd. Fronta byla dlouhá, ale všichni zájemci se spravedlivě prostřídali, jen oběd jsme málem nestihli!

Ve čtvrtek nám poprvé za celých pět let déšť nedovolil plánované putování oborou k Eduardovu prameni. Tak jsme jen vyjeli na krátkou návštěvu Knoflíku na tradiční Stániny špagety, pro zahřátí jsme si i trošku zaběhali, ale bylo opravdu ošklivo a tak jsme většinu dne strávili hraním her na základně.

No a už tu byl pátek. Tentokrát jsme díky vstřícnosti zaměstnanců kulturního centra neměli „domácí“ maškarní diskotéku, ale vyrazili jsme v průvodu do L’Artu, kde nám pan Mirek Seman uspořádal pravou diskotéku na sále. Nechyběla barevná hudba ani pořádné disco pecky. Tak jsme si trošku zatrsali, vylosovali drobné dárky v tombole a už jsme opět museli pádit na oběd. Po něm už jsme jen dodělali alba, posbírali věci, rozdali poslední kamarádská objetí (opět bylo vidět i nějakou tu slzičku při loučení) a poplácání – a fortelláček opět na rok osiřel.

Letošní bilance opět nebyla špatná – žádný velký úraz (drobné i jedna větší odřenina se stihly zahojit dřív, než tábor skončil). Spousta hezkých zážitků, poznání, legrace a zábavy. Prohloubila se stará přátelství, vzniklo několik nových a dokonce můžeme prozradit, že některá přerostla v lásku a vztah (vzhledem k věku zúčastněných ovšem trošku pochybujeme, že je to na celý život). Tak ať se zase za rok ve zdraví a pohodě sejdeme☺!

Iva Červinková

Sdílejte tento článek

Mohlo by vás zajímat

Čtěte také

O pohár velkého Franty - bowlingový turnaj
27. 6. 2022
O pohár velkého Franty - bowlingový turnaj

Mezi šestnáctým a sedmnáctým ročníkem Fortell cupu o Pohár Velkého Franty uplynulo 863 dní. Za tu dobu se hodně změnilo, naštěstí se nezměnil zájem o pohyb. O vítězství bojovalo sedmatřicet hráčů. Favority hledat bylo těžké, neboť hráči bojovali proti průměru svých výkonů z minulých dvou ročníků. Od těch uteklo hodně vody, navíc na turnaji bylo hodně nováčků. Protože neměli průměr z minulosti, přidělil se jim průměr všech, kteří kdy turnaj hráli, což z řady z nich udělalo favority.

Co se nezměnilo od minula byla vášeň, s jakou šli všichni do hry. Co se týče bojů s průměrem, tak kupříkladu Tomáš Přibyl si ke každé hře připisoval 3 body, Alžběta Kovářová 139, čímž se vysvětluje, že má v ruce diplom. Všimněte si užaslého výrazu její tváře. Aby zvítězila spravedlnost, pravidla jsme upravili tak, že ve finále, do kterého šlo šestnáct nejlepších hráčů z pěti kvalifikačních her (nejhorší se škrtala), si vítěz kvalifikace k finálové hře připsal šestnáct bodů, druhý patnáct, až šestnáctý jeden bod. To poškodilo hlavně Františka Jirase (místo 66 bodů dostal jen 15), což ho zřejmě psychicky posílilo, takže turnaj vyhrál. Na stupně vítězů se s ním dostali ještě Jiří Červinek a Filip Ambrož, ovšem vítězů za kde co se vyhlašovalo tolik, že jich je plná fotka. Vítěz nabité kategorie nejlepší moderátor (byl jsem sám), jehož fotkou jsem znehodnotil tento komentář, se mezi kolegy nevešel.

Co se týče žen, kralovaly Marta Faitová (celkově 14.), druhá byla užaslá Alžběta a na třetím místě skončila Iveta Ambrožová. Nejlepší průměr ze všech her měl Tomáš Přibyl, nejvyšší nához hodil Václav Picek, králem jelit (nejlepší z těch, co nepostoupili do finále) se stal Jarda Vaníček. Renatu Skálovou a Pavla Jelínka bych označil za ozdoby turnaje a zakončil bych přáním dalšího setkání za rok.

Čtěte více